Carl Sagan: Kosmos, 1996, Tok, Praha
Vycházíme z předpokladu, že veřejnost je daleko inteligentnější, než se soudí, a že nejhlubší vědecké problémy přírody a počátku světa vzbuzují zájem i zaujetí velkého množství lidí. Soudobá epocha je velkou křižovatkou naší civilizace a snad i celého lidského rodu. Ať už půjdeme jakoukoliv cestou, bude náš osud spjat nerozlučně s vědou. Pochopení vědy je pro nás otázkou přežití vůbec. Kromě toho věda přináší člověku potěšení. Evoluce způsobila, že máme radost z věcí, které chápeme - ti, kteří chápou, mají větší pravděpodobnost, že přežijí. Televizní seriál Kosmos, a také tato kniha, představují nadějný experiment, jímž se pokoušíme přiblížit lidem některé představy, metody a nástroje vědy.
Země je určité místo. Není nikterak jediné místo. Ani není místem typickým. Žádná planeta, hvězda či galaxie nemůže být typická, protože kosmos je většinou prázdný. Jediným typickým místem je rozlehlá, chladná, absolutní prázdnota, věčná noc mezigalaktického prostoru. Je to místo tak cizí a bezútěšné, že ve srovnání s ním se planety, hvězdy a galaxie jeví jako neobyčejně vzácné a milé. Kybychom se náhle ocitli uprostřed kosmu, pak by šance, že najdeme Zemi anebo blízkou planetu, byla menší než miliarda milionů trilionů (jednička a za ní třiatřicet nul). V každodenním životě jsou taková čísla pozoruhodná. Světy jsou velmi vzácné.
Objev, že Země je malý svět, byl uskutečněn tak jako mnoho významných lidských objevů na starém Blízkém Východě v době, kterou nazýváme třetím stoletím před naším letopočtem, v největší metropoli toho věku, v egyptském městě Alexandria. Zde žil člověk jménem Eratosthenés. Jeden z jeho závistivých současníků mu říkal "Beta", což je druhé písmeno řecké abecedy, protože, jak tvrdil, byl Eratosthenés na světě druhým nejlepším znalcem v každém oboru. Avšak zdá se jasné, že skoro ve všech oborech byl Eratosthenés "Alfou". Byl astronom, historik, zeměpisec, filosof, básník, divadelní kritik a matematik. Názvy knih, jež napsal, jdou od titulů Astronomie až k titulu Osvobození od bolesti.
Byl rovněž ředitelem velké Alexandrujské knihovny, kde se jednoho dne dočetl v papyrusech, že na jižní hranici, v Siene, poblíž prvního kataraktu Nilu, nevrhaly vertikální tyče v poledne 21. června žádný stín. V den letní rovnodennosti, v nejdelší den roku, když se hodiny nachylovaly k poledni, byly stíny chrámových sloupů kratší. V poledne zmizely. Odraz Slunce pak bylo možno vidět na hladině vody na dně hluboké studny. Slunce stálo přímo nad hlavou.
Bylo to pozorování, které mohl kdokoliv snadno ignorovat. Tyče, stíny, odrazy ve studni, poloha Slunce - jaký význam by taková všední záležitost mohla mít? Avšak Eratosthenés byl vědec a jeho hloubání o běžných věcech změnilo svět. V určitém smyslu udělalo svět. Eratosthenés byl tak duchapřítomný, že provedl experiment, aby pozoroval, zda vertikální tyče budou vrhat stíny k poledni 21. června v Alexandrii. A jak zjistil, bylo tomu skutečně tak.
Eratosthenés se ptal sám sebe, proč tyč v Siene nevrhá stín a tyč v Alexandrii, daleko na severu, vrhá výrazný stín. ...viděl, že jediná možná odpověď je ta, že povrch země není rovný, nýbrž zakřivený. A nejenom to: čím je zakřivení větší, tím větší je rozdíl délky stínu. Slunce je tak daleko, že jeho paprsky dopadající na Zemi jsou rovnoběžné. Tyče umístěné v různých úhlech vzhledem k paprskům slunce vrhají stíny různé délky. Pokud jde o pozorovaný rozdíl délek stínu, musela být vzdálenost mezi Alexandrií a Siene zhruba 7 stupňů dle povrchu Země. ...Sedm stupňů je zhruba jedna padesátina ze 360 stupňů, což je úplný obvod Země. Eratosthenés věděl, že vzdálenost mezi Alexandrií a Siene je zhruba 800 kilometrů, protože najal lidi, aby tuto vzdálenost změřili. Osm set kilometrů krát padesát je 40 tisíc kilometrů: takový musí být obvod Země. To je správná odpověď! Jedinými nástroji, které Eratosthenés měl, byly tyče, oči, nohy a mozek a chuť k experimentování. S těmito nástroji vypočítal obvod Země s chybou jen několika málo procent, což je pozoruhodný výkon dosažený před 2 200 lety. Eratosthenés byl prvním člověkem, který dokázal přesně změřit velikost naší planety.
Srdcem Alexandrijské knihovny byla sbírka knih. Její organizátoři prozkoumali všechny kultury a jazyky tehdejšího světa. Vysílali své agenty do ciziny, aby tam nakupovali knihy. Obchodní lodi, kotvící v Alexandrii, prohledávala policie, nikoliv kvůli kontrabandu, ale proto, že hledala knihy. Papyrové svitky byly půjčovány, kopírovány a pak vráceny svým majitelům. Je těžko odhadnout celkový počet knih, ale zdá se pravděpodobné, že alexandrijská knihovna měla asi půl milionů "svazků", všechny psané na papyru.
Co se se všemi těmi knihami stalo? Klasická civilizace, která tato díla vytvořila, se rozpadla, a sama knihovna byla svévolně zničena. Zachovalo se jen několik děl spolu s porůznu roztroušenými fragmenty. A jak krutě škádlivé jsou tyto zlomky! Víme například, že v přihrádkách knihovny byla kniha Aristarcha ze Samu, jenž tvrdil, že Země je jen jedna z planet, která jako ony obíhá kolem Slunce, a že hvězdy jsou nesmírně vzdálené. Všechny tyto závěry jsou zcela správné, ale museli jsme čekat skoro dva tisíce let, než byly objeveny znovu. Když si uvědomíme, co znamenala ztráta Aristarchova díla, můžeme teprve ocenit velikost vymožeností klasické civilizace a tragédii jejího zániku.
Od dětství jsme obklopeni známými venkovskými a domácími zvířaty, plody, stromy a rostlinami. Odkud přišly? Žily dříve volně v přírodě a byly pak zavedeny a adaptovaly se na méně tvrdý život na farmě? Nikoliv, pravda je zcela jiná. Většinu z nich jsme vytvořili sami.
Před tisíci lety neexistovaly žádné dojné krávy nebo honicí psi či velké klasy obilí. Když jsme domestikovali předchůdce těchto rostlin a živočichů - kteří vypadali úplně jinak - kontrolovali jsme jejich pěstění a chov. Zajistlili jsme, aby se přednostně reprodukovaly ty variety, které měly vlastnosti, jež jsme považovali za žádoucí. ... Nadměrně rozšířená vemena krav jsou výsledkem lidského zájmu o mléko a sýr. Naše pšenice nebo kukuřice byla pěstována v deseti tisících generacích, aby byla chutnější a výživnější, než její chudí předchůdci. A skutečně se změnily tak, že se ani nedají reprodukovat bez lidského zásahu. ... Avšak jestliže lidé mohou vytvářet nové variety rostlin a zvířat, nedělá to příroda také tak? ...
Ke genetickým změnám, které byly zahájeny domestikací, docházelo velmi rychle. ...Za méně než tisíc let domestikace se zvýšila váha vlny ovcí z méně než jednoho kilogramu hrubého rouna na deset nebo dvacet kilogramů jednotné jemné vlny. Anebo množství mléka, které nadojí kráva během laktace, se zvýšilo z několika set až na jeden milion kubických centimetrů. Jestliže umělý výběr dokáže takové změny za tak krátké období, čeho musí být schopen přirozený výběr působící miliardy let? Odpovědí je veškerá krása a rozmanitost biologického světa. Evoluce je fakt, nikoliv teorie.
Existují desítky miliard známých druhů organických molekul. Avšak jen zhruba 50 z nich se využívá pro základní životní činnosti. Stejný způsob se využívá stále znovu, konzervativně, pro nejrůznější funkce. A skutečným srdcem života na Zemi jsou proteiny, jež řídí buněčnou chemii, a kyseliny nukleové, jež jsou nositeli dědičných instrukcí. Víme, že tyto molekuly jsou v podstatě stejné ve všech rostlinách a živočiších. Dub i já jsme z téže látky. A půjdeme-li ještě dál, zjistíme, že máme společného předka.
...Až nakonec v roce 1543 zveřejnil polský katolický kněz Mikuláš Koperník zcela odlišnou hypotézu vysvětlující zdánlivý pohyb planet. Jejím nejvýznačnějším rysem bylo tvrzení, že středem vesmíru je Slunce, nikoliv Země. ...
...Avšak mnoha lidem se nelíbila. Roku 1616 zařadila katolická církev Koperníkovo dílo na svůj seznam zakázaných knih "dokud nebude korigováno" a zůstalo na tomto seznamu až do roku 1835.
Martin Luther nazval Koperníka začínajícím astrologem ..."Tento blázen chce zvrátit celou astronomickou vědu. Avšak Písmo svaté nám říká, že Jozue poručil Slunci, aby se zastavilo, nikoliv Zemi."
Atomy, k jejichž syntéze dochází uvnitř hvězd, se obvykle vracejí do mezihvězdného plynu. Červení obři vyvrhávají svou vnější atmosféru do prostoru. Planetární mlhoviny jsou konečnou fází hvězd podobných Slunci, jež vyvrhly svůj obal. Supernovy prudce vyvrhují do prostoru značnou část své hvězdné hmoty. Vrácené atomy jsou přirozeně ty, které nejsnadněji vznikají při termonukleárních reakcích uvnitř hvězd: vodík se přeměňuje v hélium, hélium na uhlík, uhlík na kyslík, a potom, u masivnějších hvězd, vzniká dalším přidáváním jader hélia neon, hořčík, křemík, síra, ...až do vzniku železa. ...
...Všechny tyto chemické prvky Země s výjimkou vodíku a části helia byly připraveny hvězdnou alchymií před miliardami let ve hvězdách, o některých přitom dnes víme, že šlo o bílé trpaslíky na druhé straně Galaxie. Dusík v naší DNA, vápník v našich zubech, železo v naší krvi, uhlík v našich jablečných koláčích, vznikly uvnitř zkolabovaných hvězd. Jsme složeni z hvězdného prachu.
Hlavním nebezpečím pro velryby je nový příchozí, zvíře, které se teprve nedávno objevilo a které svou technologií ovládlo oceány - bytost, jež sebe sama nazývá člověk. Během 99,99% dějin života velryb nebyli na hlubokých oceánech žádní lidé. Během této doby velryby vyvinuly svůj mimořádný audiokomunikační systém. Tak například některé druhy velryb vysílají velmi hlasité zvuky na frekvenci 20 Hz, hluboko pod nejnižší oktávou na klávesnici piána. ...Takové zvuky s nízkou frekvencí se v oceánu stěží absorbují. Americký biolog Roger Payne vypočítal, že dvě velryby, které použijí zvukový kanál v hlubokém oceánu, mohou vzájemě komunikovat při dvaceti Hz, ať už jsou v kterémkoliv místě světa. Jedna velryba přitom může být v Rossově ledovém šelfu v Antarktidě a může komunikovat s druhou velrybou, jež je u Aleutských ostrovů. Za dobu své historie dokázaly velryby zřídit světovou komunikační síť. Možná, že když jsou od sebe 15 000 km daleko, představují jejich vokalizace milostné zpěvy, toužebně zpívané do prostoru mořských hlubin.
Po desítky milionů let neměli tito enormní, inteligentní komunikativní tvorové v podstatě žádné přirozené nepřátele. Potom se vývoj parníků v 19. století stal osudným zdrojem akustického znečištění. Když se zvýšil počet obchodních a vojenských plavidel, stal se šum v pozadí oceánů, zejména na frekvenci 20 Hz, zjistitelný. Komunikace mezi velrybami v oceánech se setkávala se stále většími potížemi. Vzdálenost, na niž mohly komunikovat, se neustále snižovala. Před dvěma sty lety činila typická vzdálenost, přes kterou velryby mohly komunikovat, snad 10 000 km. Dnes je odpovídající vzdálenost jen několik set kilometrů. Znají velryby svá jména? Poznají se navzájem jako individua jen podle zvuku? Oddělili jsme velryby od sebe. Bytosti, které po desítky milionů let navzájem komunikují, byly námi účinně umlčeny.
...Naše vášeň poznávat, která je zřejmá v chování každého batolete, je nástrojem našeho přežití. Hluboko v nás jsou zabudovány emoce a ritualizované chování. Jsou součástí naší humanity. Nejsou však charakteristicky humánní. Mnoho jiných zvířat má také pocity. Náš druh se však od nich odlišuje myšlením. Mozková kůra je vysvobozením. Nemusíme už být déle zajati v geneticky zděděném chování ještěrek a paviánů. My všichni jsme z velké části odpovědni za to, co se do našich mozků dostane a co budeme jako dospělí chtít znát a provádět. Protože už nejsme odkázáni na milost mozku plazů, můžeme měnit sami sebe.
Kniha je vyrobena ze stromu. Je to sestava plochých ohebných částí (takzvaných "listů"), jež jsou potištěny tmavě pigmentovaným tiskem. Stačí jeden pohled a uslyšíte hlas jiné osoby - možná někoho, kdo zemřel před tisíci lety. A tak přes celá tisíciletí autor mluví jasně a tiše přímo k vám do vaší hlavy. Možná že psaní je největším lidským vynálezem, protože spojuje navzájem národy, občany vzdálených epoch, kteří se nikdy neznali.
Nejpronikavějším a nejznámějším zdrojem rádiových transmisí ze Země je televizní vysílání. Protože Země se otáčí, některé televizní stanice se objevují na jednom horizontu Země, zatímco jiné stanice mizí za druhým horizontem. Dochází ke zmatené vřavě programů. I tyto programy může pokročilá civilizace na planetě blízké hvězdy vytřídit a klasifikovat. Nejčastěji opakované zprávy budou signály vyzývající k nákupu detergentů, deodorantů, prášků proti bolení hlavy, reklamy na automobily a benzín. Nejzřetelnější zprávy budou ty, jež jsou vysílány současně mnoha vysílači v několika časových zónách, například projevy prezidenta USA nebo Ruska v dobách mezinárodních krizí. Bezduchý obsah komerční televize a zprávy o mezinárodních krizích a hrozící válce mezi národy jsou hlavní zprávy o životě na Zemi, které jsme se rozhodli vysílat do kosmu.
Obvykle vládne mínění, že osoba nebo společnost, jež se poněkud liší od nás, ať jsme kdokoliv, je jaksi cizí nebo bizarní a je lepší jí příliš nedůvěřovat a dát si na ni pozor. Jde o negativní významy slov, jako je cizinec nebo cizí člověk. Památky kultury všech našich civilizací však představují různé cesty lidstva. Mimozemský návštěvník, který by pozoroval rozdíly mezi lidmi a jejich společnostmi, by musel říci, že tyto rozdíly jsou bezvýznamné ve srovnání se vzájemnou podobností. Kosmos může být hustě zalidněn inteligentními tvory. Avšak Darwinova lekce je jasná. Nikde nebudou lidé. Pouze tady. Jen na této malé planetě. Jsme tak vzácní jako ohrožený druh. Z kosmické perspektivy je každý z nás drahocenný. Když s vámi někdo nebude souhlasit, nechte ho žít. Ve stovkách miliard galaxií nenajdete nikoho jiného, kdo by se mu podobal.