Obsah

ČESKÉ MOŘE
Maloměsto
Momentka z léta 1955
Strategický les
Písnička o tramvajích
Pohlednice ze Španěl
Paříž koncem léta
Finistére
Barbaři
Mrtvý les
Karanténa
Ranní nákup
Popěvek o slaměných vdovcích
Namísto romance
Jasany
Vánoční idyla
Delfíni
Kréta
Sen o lese
Jižní město
Pes
České moře

NEBÁSNĚ
Poznámky čtenáře poezie
Velryba v parku
Momentka z kavárny
Menu á la carte
Inzerát
Čtenář detektivek
Automobilový věk
Člověče, proč jsi mne opustil?
Několik možností
Muž, který chtěl být stromem
Škola skromnosti

CO OČI NEVIDÍ
Co oči nevidí
Drozd v parku
Lovci
Příloha k daňovému přiznání
Popěvek při holení
Domov důchodců
Ranní rozjímání na stanici Dvorce
Computerová báseň pro zamilovanou dívku
Báseň pro kamaráda z dětství
Vesnická zabijačka
Vrátka
Bonnie & Clyde & Comp.
20. století
Drápatka
Vyhnání z ráje 2000
Basketbalový zápas
Jehla a nit
Prostopravdy

ČESKÉ MOŘE

Maloměsto

Turisté tudy přefrčí. Pryč z maloměsta,
kde páchnou fabriky a kanály!
Lidé tu mají příliš fádní gesta.
Pryč odtud, hurá do dáli,

kde září bulváry a smích a hudba pění
a kde má život vzruch a vzlet!
Jen já tu hledám, co už dávno není -
sám sebe z dětských let.

Film paměti se točí zpátky, zpátky, zpátky.
Dnes už tu jiní hrají jiný děj.
Jako bych četl smysl mezi řádky
vybledlých knížek: Panta rhei.

Bývalé adresy a dávné jízdní řády
už neplatí, jsou z jiných dob.
Našel jsem jenom dva tři kamarády,
kteří tu mají hrob.

Písnička o tramvajích Do našich srdcí jako do tramvají nastoupí lidé a zas vysedají. Přesednou mlčky na opačnou trasu do jiných čtvrtí, do jiného času. A než jim stačíš říci aspoň sbohem zmizí ti navždy za nejbližším rohem.

Strategický les

Tady jsme vládli,
Indiáni s praky.
Tarzani v ráji kapradí a hub.
Dnes už les nosí uniformu khaki.
Vojenský prostor:
Zakázaný vstup.

Smím si tu ukrást
dva tři ptačí tóny
a dávku ticha, které postrádám?
Krajina odkrývá své erogenní zóny
na tajné heslo.
Cizím armádám.

Paříž koncem léta Sirény policejních aut se každou chvíli rozbučí: vybuchla bomba před obchodním domem Tati, kde nakupují nejšetrnější a nejchudší laciné hračky, voňavky a šaty, a švarní policisté s knírkem pod nosem střeží teď ministerstva, hotely a banky, ale i čumily, co hledí úkosem, a chloubu země, fešné Pařížanky, nic zvláštního se zkrátka neděje, poldové pátrají a turisté se baví, na burze klesly ceny naděje a v pojišťovnách podražilo zdraví. (1986)

	Karanténa
1	Přišel jsem na svět ve znamení Štíra. Zavile jsem si kadil do plínek, seřval jsem bližní za stav všehomíra, blahoslavený jako Ječmínek. Pořád mě chtěli krmit vtipnou kaší, a já se bránil: kdo to má furt žrát? Proto mi občas v hlavě zaharaší. Vším, čím jsem nebyl, byl bych vážně rád. A od té doby to jde se mnou z kopce, zvlášť když jsem přestal věřit na čerty. Stal jsem se čestným vyvrhelem obce, nakažen viry prudké puberty.
2	Mí andělíčci strážní byli rváči, báli se leda umřít na nudu. Aťsi jsem k smíchu, jen když nejsem k pláči - nechci vám, kluci, dělat ostudu. Jenomže vám ji beztak pořád dělám. Už jenom pyskem dovedu se prát. Nemohu sloužit za vzor pilným včelám. Vším, čím jsem byl, jsem nikdy nebyl rád. V erární éře vyvolených volů sám v sobě hnisám jako skrytý vřed. Zatímco hrdě kráčím vzhůru dolů, epocha pílí přímo zpátky vpřed.
3	Už jen můj pes mi absolutně věří, přestože rychle ztrácím podobu. Mám si dát ještě narůst srst či peří? Godote, vrať se. Vrať se do hrobu. Zapomeň tváře, epizody, jména. Vygumuj paměť. Ta tě nespasí. Čím hůř, tím líp. Ta věčná karanténa v kulisách doby, v čase bezčasí. Mé lepší já mi dalo kvinde. Díky, však i s tím horším si už vystačím. Vytře si zadek všemi dotazníky. Napříště věřte radši pavlačím. P.S. Jak se mám? Rajsky - jak myš v teráriu. Vším, čím jsem nebyl, tím už nebudu. Jestli jsem neumřel, tak ještě žiju, absolvent zvláštní školy osudu. (Listopad 1986)

Namísto romance

Minula doba romancí. Co s nimi?
Romány života už nikdo nežije.
Nanejvýš románky - buď porno nebo krimi.
A ještě k tomu kopie.

Jsme všichni stejní, jedni jako druzí.
Typizovaní. Model k přežití.
Perfektní mozky. Věcní, bez iluzí.
A je nám z toho na blití.

Jasany Zkřížily větve, mlčky měří síly, sveřepě míří k slunci, nahoru. Kde oko vidí idylickou chvíli, zuří boj o kus prostoru.

Vánoční idyla

Celý rok se rvali jako dogy,
všude samá štvanice a hádka -
a teď doma v křesle,
absolutně groggy,
vyčkávají příchod Jezulátka.

Vyčkávají s vírou, že je spasí,
že to nějak sfouknou s jezuletem -
ale Ježíš,
starý, chromý, bělovlasý,
chodí už jen k bláznům nebo k dětem.

Sen o lese (Exodus) Brzy nám dají sbohem lesy. živily zvěř a milióny let byly náš domov. Ave. Vzpomeňte si, až zašumí svůj chorál naposled. Až ptačí mračna vzlétnou k jaru a křídly zčerná obloha, vykročí lesy v šiku z držav zmaru, pryč od nás, bůžků bez boha. Až za obzorem navždy zmizí, jen v dávných písních po nich zbude zvěst. A co my, sami, sami sobě cizí v komfortních kobkách mrtvých měst?

Jižní Město

Bojová zóna pro sídlištní dítka,
pro vlčí smečky. Čí jste, sirotci,
plaváčci z jeslí, zvyklí na šidítka?
Jestli jste celí po otci,

čeká vás pasťák... A kde máte mámu?
Na noční směně? Řeční na schůzi?
Anebo bloudí v džungli cestou z flámu?
Je na pohlavní transfúzi?

I bůh vás opustil, bůh, který neodpouští.
Jste ničí, jako zdivočelí psi.
Táhnete v tlupách betonovou pouští,
pěšáci příští apokalypsy.

Pes Pes nečeká, až skončí TV story, chce vyvenčit, a právě teď. Neřeší krize, kašle na rozpory, na něž svět hledá odpověď. Značkuje rohy, namlouvá si fenky, a věří očím, uším, čenichu. Spoléhá na ně víc než na domněnky: neřády pozná po čichu. Má tě rád jen tak, prostě proto, že jsi. Štěkotem plaší frustrace a stresy. aby ti bylo veselo. A když se skloníš a tvář olízne ti, zasteskne se ti náhle po dítěti, které už dávno dospělo.

NEBÁSNĚ

Poznámky čtenáře poezie

1.
Básníci,
kteří se nikdy nemýlí a mají ve všem jasno
a sypou z rukávu
jen samé zaručené moudrosti a pravdy,
ti píšou pro čtenáře,
kteří se nikdy nemýlí a mají ve všem jasno.
Jenomže takoví
buď nejsou nebo poezii nečtou.

2.
Piš o mně a ne o sobě,
chceš-li být čten a pochválen,
co je mi do tvých averzí,
tvých komplexů,
tvých lásek,
jen moje vlastní příběhy mě vzruší,
ty je však musíš podepsat svou krví
a ty z nich musíš zešedivět,
nést kůži na trh za mě musíš sám -
je ti to jasné? Takže ještě jednou:
piš o mně v první osobě!

Momentka z kavárny Cesťáka, který si v kavárně kontroloval účty a teď se bohatýrsky opíjí s obecní rusalkou, personál považuje za básníka, zatímco básníka, který si potajmu píše do zápisníku 1457. nezapomenutelný verš, číšník i servírka mají za fízla.

Automobilový věk Nejlepší přítel člověka je automobil! Jezděte autem, chůze je nebezpečná! Pěšky chodí pouze neúspěšní! Rychlost je život - nehybnost je smrt! Z nebes nám kynou svatí Ford a Ferrari a my se řítíme z místa na místo - ten Eden z prospektů tu přece někde musí být, ale nacházíme jen samá vrakoviště.

Škola skromnosti

Komu jde o úspěch,
ať píše básně!
Máte-li talent a jste vytrvalí,
úspěch se dostaví
ve věku, kdy vám na úspěchu
záleží míň než na zdraví.

CO OČI NEVIDÍ

Drozd v parku Na větvi v parku zpívá drozd chodcům, co míří k magistrátu: zpívá svou ódu na radost a nestará se o zisk ani ztrátu.

Lovci

Muži jdou na lov. Startují své vozy
odvážně, zručně, s noblesou.
A jestli jim dnes požehnají bozi,
úlovek domů přinesou.

Vysednou v džungli. Tiše zavřou dveře,
počítač místo oštěpu.
Softwary mají plné lovné zvěře,
dovedou zabít poslepu.

Ráno jsem s nimi vyšel odhodlaně
a večer kořist nesu ti.
V činžovní jeskyni si zadýchávám dlaně.
A venku troubí mamuti.

Příloha k daňovému přiznání (melancholický epigram) Zjara se hlásí o svá práva kdejaký úřad. Kdo se ubrání? Človíčku, jsi jen dojná kráva, pachatel daňového přiznání! Všecko ti sečte Muří noha. Ty jsi ten dole - úřad nahoře. C'est la vie. Místo Pánaboha berňák nás učí pokoře.

Computerová báseň pro zamilovanou dívku

Všichni jsme zboží na tržišti světa,
kdekoho děsí, že se neprodá.
Jdeš na trh, děvče. Svět má právo veta.
Kéž pomáhá ti matka Příroda.

Jdi prodat mládí, půvab, úsměv, něhu.
Kup sílu, komfort, pocit bezpečí.
Láska je byznys uzavřený v běhu.
Kdo nemá know-how, ten to obrečí.

Vydej se na trh s dušemi a těly.
Nebo to skrečuj, vrať se k mamince.
Ale těch, co se prodat neuměli,
jsou plné krchovy a blázince.

20. století Věk, v němž se zrodil nový svět. Tančící století: ach tango, foxtrot, shimmy... Století krásy, pokroku a věd. A Hirošimy. Věk mocných mocností. A větší bezmoci. Století nadějí. A těch, co byli proti. Století svobody. A všude otroci. Věk rozumu. A vládli idioti. Věk velkých objevů. A velkých ztrát. Století Ikarů. A pádů v parabole. Století lidskosti. A lidských stád, tolikrát hnaných přes minová pole. Věk zázraků a extází. Řeka let, jež se o břeh času tříští jak dětský smích. A v krvi přichází to příští.

Drápatka

Jak hrací strojek zpívá žába v akváriu.
Pár litrů vody - celý její svět.
Lká, že je sama? Nebo jásá: Žiju?
Jak jí mám rozumět?

Je na tom člověk líp? Když tuší nebezpečí,
když v morku kostí cítí pohromu,
a nikdo neví, jakou mluví řečí
a ke komu...?

Prostopravdy

Kde jsou Robinsoni, objevíš i Pátky.
Člověk stojí za víc, nežli vydělá.
Kdo se bojí zítřka, obrací se zpátky.
Živá růže zvadne dřív než umělá.
Nikdo neví, kde se protnou mimoběžky.
Opera je božská, ale blues je blues.
Na nejvyšší hory musíš šlapat pěšky.
Lež má krátké nohy, ale rychlý vůz.
Svět je ring, kde schytáš svoje vlastní rány.
Chybovat je lidské - díky za chyby.
Díky za náhody - maří hloupé plány.
Gauner mívá vždycky dobré alibi.
Vidíš-li svět černý, zbav se tmavých brýlí.
Zítra minus včera nerovná se dnes.
Básník nikdy nelže, ani když se mýlí.
Nejvěrnější přítel člověka je stres.